Shašira byla v knihovně a procházela si tajné spisy Anbu jednotek, při světle několika svíček. Spisy byly o organizaci Akatsuki. Dozvěděla se, že vznikla před pěti lety. ,Přibližně v tu dobu odešel.' zatřepala hlavou, aby vyhnala vzpomínky na Peina. Poslední dobou na něj myslela pořád. Četla si jména členů organizace. "Orochimaru od nich odešel. Sasori z Červených písků, Nagato z Dešťové." četla polohlasně. "Itachi z Listo-" zarazila se. "Z Dešťové?" otočila stránku zpět. "Pravděpodobně jde o velitele organizace…" zbytek jen prolétla. "…Má kekkei genkai rinnegan." tuhle větu si přečetla ještě jednou, aby se ujistila, že se nespletla.
"Sem je vstup zakázán!" ozvalo se za ní. Pootočila k veliteli jednotky hlavu. Koutkem oka zjistila, že není sám. Byly s ním další tři Anbu.
"Tak tedy odejdu." stoupla si.
"To jsou…" ukázal prstem na spisy. Pak se podíval na Shaširu. "A ty jsi Shašira Kamano!" vytasil katanu.
"Byla bych stou katanou opatrná. Mohl bys někomu ublížit." podívala se na něj. Jednou rukou udělala pečeť na použití svého kekkei genkaie.
"Rin…" nestačil to doříct. Cítil, jak z něj vysává čakru. Podlomili se mu kolena. Za nedlouho se bezmocně svalil na zem a nemohl se hýbat.
"Takže jste se už dozvěděli, co jsem udělala." otočila se k zbylým členům jednotky.
"Jménem hokage tě…" třásl se mu hlas.
"Mě chcete zadržet? Tak to zkuste." pousmála se. Nejistě na ni zaútočil. Shašira vytáhla kunai a zabila ho. Nikdo nepostřehl, kdy to udělala. "To si vážně myslíte, že někdo jako vy mě dokážete zastavit?" podívala se na zbylé dva členy.
"To je?" vykoktal ze sebe jeden z nich, když se ji podíval do očí, které ji osvítila jedna ze svíček.
"Proti vám ho ani nebudu muset použít." udělala krok dopředu. V jejich očích viděla strach. "Nestojíte mi ani za zabití." kunai schovala a zmizela. Objevila se za nimi a odešla. Nesnažili se ji v tom zabránit.
,V téhle vesnici už nejsem vítaná. Během chvíli se to dozvědí všechny vesnice.' přišla domů. Sbalila si zbraně. Byla rozhodnutá odejít. Otevřela domovní dveře. Stála v nich Ashika.
"Ashiko, co tu děláš?"
"Vážně jsi udělala to, co se povídá?" Shašira sklonila hlavu a prošla kolem ní. Jenže ji chytila za ruku.
"Co chceš slyšet? Že to co se povídá je lež?" otočila se čelem k Ashice. "To ti říct nemůžu." podívala se ji do očí.
"Jak jsi dokázala ovládnout rinnegan?" pustila ji. Neodpověděla ji a jen se usmála. Ucítila, že se k nim blíží jednotka Anbu.
"Byly jsme přítelkyně, ale jestli mě budeš sledovat, nebudu váhat a zabiju tě!" zmizela. Ashika zůstala stát a nevěděla, co má dělat. Za pár vteřin se tam objevila jednotka Anbu.
"Slečno Ashiko, co budeme dělat? Zabila dalšího člena." Ashika sevřela ruce v pěst.
,I kdybys svá slova myslela vážně, nemůžu tě nechat odejít!' podívala se na členy. "Sledujte ji!" dala rozkaz. Začali ji sledovat.
Shašira si všimla, že ji sledují. Les skončil a před ní se objevila louka. Zastavila se a čekala, až ji doženou. Obklíčili ji. "Svá slova myslím vážně."
"Kdy ses takhle změnila? Nechovala ses tak, jak se chováš teď."
"Co když to bylo tak, že jak jsem se chovala předtím, jsem jen hrála?"
"Všichni do tebe vkládali naději i tvůj otec…"
"Nemluv mi tady o mém otci! Kdybys znala celou pravdu o něm…" zaťala ruce v pěst.
"Tak mi ji řekni." Ninjové, kteří stáli za Shaširou se k ní nenápadně přibližovali.
"Řeknu ti jen to, že jsem se nemohla dočkat, až ho zabiji. Pak když se mi naskytla příležitost, tak jsem neváhala." Ninjové na ni zaútočili. Vyhnula se jejich útoku. Dotkla se jich v místech, kde se nachází srdce. Ninjové padli mrtví na zem.
"Doufám, že jsi nezapomněla, že jsem se učila lékařské jutsu. Vím jak zabít pouhým dotykem." otočila dlaně vzhůru. Ashika viděla, že v nich koncentruje svou čakru.
,Sakra! Nesmíme se k ní přiblížit. Ale jak ji máme dostat? Jedině kdybych použila kinjutsu.'
"Pokud právě myslíš na tu techniku, kterou jsme se učili pouze teoreticky, tak bych se v první řadě ujistila, že to zvládneš."
,Jak může vědět, že ji chci použít?' dívala se na ni.
"Ještě nikoho jsi nezabila natož, abys zabila svou přítelkyni." zmizela. Objevila se za dvěma ninji. Zabila je. Než si Ashika uvědomila, co se stalo, byli všichni mrtví.
"Nikdy jsem si nemyslela, že to co hokage o tobě řekl, bude pravda." vytáhla kunai.
"Co říkal?" zajímalo Shaširu.
"Že jsi ses stala zločincem třídy S." nečekala na její reakci a zaútočila. Udělala Shašiře na čelence škrábanec. Stála zády k ní a usmála se, protože si myslela, že ji dostane.
"Na tvém místě se nesměji." zmizela. Objevila se před ní a dlaň pravé ruky ji položila na hruď. "Nechtěla jsem ti ublížit, ale neuposlechla jsi moje varování. Nejspíš bych měla říct, že je mi to líto, ale není." Ashice z koutku úst začal stékat pramínek krve. Shašira ji pustila. "Tvoje chyba byla v tom, že si ses vrátila." nechala ji tam ležet a otočila se. Všimla si dvou postav, které ji sledovali. Přimhouřila oči.
"To jsou černé pláště s červenými mraky, Akatsuki!" všimla si, že se dali do pohybu a míří k ní.
"Zajímavý boj." řekl svým chraplavým hlasem Sasori.
"Vy patříte k organizaci Akatsuki?" nebyla to ani otázka. Moc dobře věděla, že jsou jejími členy. Otočila se k Deidarovi. "Doufám, že toho brouka, co mám na zádech, nechceš nechat explodovat." Deidara na ni zůstal nevěřícně hledět. "Co chcete? Myslí., že jste sem nepřišli jen pro to, abyste mi poblahopřáli." brouka si sundala.
"Pojď s námi."
"Cože?" vyhrkli Shašira a Deidara zároveň.
"Ale mistře Sasori." namítl Deidara.
"Viděli jsme tvé schopnosti v lékařském jutsu a něco mi říká, že jsi nepředvedla všechno, co umíš. Pojď s námi, a pokud šéf dovolí, přidej se k nám."
"Proč bych to měla dělat?"
"Jsi stejně jako mi zločinci třídy S."
"Proč mám takový pocit, že když odmítnu, čeká mě smrt?"
"Protože neodmítneš." Sasori se otočil a pokračoval v cestě. Deidara šel vedle něho. Shašira je následovala.
Cesta do úkrytu trvala dva dny. Nikdo za tu dobu s ní nepromluvil ani slovo. Shašiře to nevadilo. Aspoň mohla sledovat jejich chování a pohyby. Zastavili se před skálou uprostřed lesa. Deidara udělal pečeť a stěna před nimi zmizela. Objevilo se točité schodiště směrem dolů. Sasori vešel první a za ním Deidara. Shašira vešla jako poslední. Stěna za ní se uzavřela a nastala tma. Dlaň položila na chladnou stěnu a opatrně scházela dolů. Před sebou slyšela kroky Sasoriho a Deidari. Sasori otevřel dveře. Vešli do částečně osvětlené místnosti. Věděla, že tam jsou i další členové Akatsuki. Zastavili se na osvětleném místě. Shašira stála za Sasorim a Deidarou.
"Bylo mi řečeno, že máte něco důležitého. Tak mluvte!" slyšela před sebou Peinův hlas. Viděla obrys jeho postavy, ale neviděla mu do obličeje. Sasori se pustil do vyprávění, jak bojovala s Anbu jednotkou.
Shašira se rozhlížela kolem. Napočítala další čtyři členy, ale nebyla schopná s určitostí říct, jestli jich nebylo i více. Už ji přestalo bavit, že si o ní povídají a dělají, jako by tam nebyla.
"Nagato!" řekla naštvaně. "Jestli chceš o mně něco vědět, nebylo by lepší, kdyby ses zeptal přímo mě?" všichni na ni upřeli svůj pohled.
"Jak se opovažuješ?!" slyšela ženský hlas.
"Nejspíš bych ti měla poděkovat, Nagato." stoupla si před Sasoriho. "Nebo ti mám říkat Peine?" zvednula hlavu.
,To nemůže být možné. Jak získala rinnegan?' díval se ji do očí. "Tvé schopnosti by se nám mohly hodit." řekl po dlouhé pauze. Shašira se pousmála. "Ukažte ji její pokoj. Zůstaneš tam, dokud ti nedám jiný rozkaz!"
"Není mi pět." řekla skrz zaťaté zuby. Všimla si Deidarova pohledu. "Tedy. Jak si přejete Peine-sama." řekla zdvořile.
"Tvůj pokoj bude zde." řekl Sasori a zastavil se před dveřmi. Shašira kývla a zmizela ve svém pokoji. Natáhla se na posteli a zavřela oči.
Někdo zaklepal na dveře. "Ano?" zvednula se na loktech. Do pokoje vstoupil Itachi. "Co chceš?" stoupla si. Přistoupil k ní. Natáhl ruku, aby se ji mohl dotknou. Shašira zvednula svou ruku, aby ho mohla zarazit. Jenže pravou rukou ji chytil za tu zvednutou a levou ji chytil pod krkem a přitiskl ji ke stěně. Snažila se povolit jeho sevření, ale nedovolil ji to.
"Pust mě!" přestala se mu bránit. Itachi ji pustil. Konečky prstů ji začal jezdit po krku. Pak ji přejel po hrudi k pasu. Shašira zaťala ruku v pěst a udeřila ho. Itachi se pousmál. Přitiskla mu dva prsty na krk a nahromadila v nich čakru. Ucítila, jak se mu zrychlil tep.
"Přijdu později." otočil se ke dveřím.
"Přijď a zabiju tě!" odvětila. Itachi se znovu pousmál a odešel.
Shaširu nebavilo čekat na další rozkazy a tak se rozhodla, že se tu porozhlédne. Vyšla z pokoje a vydala se opačnou cestou, než přišla. Otevřela první dveře, na které narazila. Vešla dovnitř. Svítilo tam jen jedno světlo. "Dlouho jsme se neviděli Kamano."
"Peine?" snažila se zjistit, odkud hlas zazněl.
"Změnila ses za tu dobu, co jsme se viděli naposled."
"Vážně?" pořád nezjistila, kde se schovává.
"Neslíbila jsi, že zůstaneš ve svém pokoji, dokud nedostaneš nějaké nové rozkazy?"
"Možná."
"Na stole je něco pro tebe." Přestala ho hledat a přistoupila ke stolu.
"Černý plášť s červenými mraky. To znamená, že jsem členem Akatsuki?" vzala si ho do ruky.
"Na to abys k nám patřila, ti ještě něco chybí." Najednou se otevřeli dveře a do místnosti vešla Konan.
"Co tu děláš?" vyjela na ni, jakmile ji spatřila.
"Na to samé se můžu zeptat i já tebe." nepodívala se na ni.
"Ty jedna…!" začala.
"Konan!" okřikl ji Pein. Konan zmlkla a jen se na Shaširu nenávistně dívala. Shašira prošla kolem ní a odešla.
Cestou vyslechla rozhovor Sasoriho a Kisameho. Povídali si o tom, že se Pein chystá chytit šestiocasého démona. Všimli si, že je Shašira poslouchá. Kisame zmizel. Shašira se otočila, aby odešla, ale před ní stál Kisame.
"Neměla bys poslouchat něčí rozhovor." řekl Kisame.
"Budu si to pamatovat." otočila se a pokračovala v cestě do svého pokoje. Věděla, že ji sleduje. Vešla do pokoje. Zavřela za sebou dveře a opřela se o ně. ,Nevěděla jsem, jak tě mám najít a teď, když jsem teď tady s tebou, tak nevím, co mám dělat.' uslyšela za dveřmi něčí kroky. Stoupla si a otevřela je. Před ní stál Pein. Vešel dovnitř. Shašira dveře zavřela a otočila se k němu. "J-já…" třásl se jí hlas. Pein k ní přistoupil. Zrychlilo se ji dýchání.
"Něco jsi zapomněla." zvedl ruku, ve které něco držel. Nebyla schopná cokoliv říct. Rozevřel ruku a držel v ní prsten. Vzal ji za ruku. Prsten ji navlékl na prst. Naklonil se k ní. "Už jsem nedoufal, že tě znovu uvidím." Otevřela ústa, že něco řekne, ale opět je zavřela. Nevěděla, co mu má na to říct. Pein se k ní naklonil. "Ani nevíš, jak jsem rád, že jsi tady." zašeptal ji do ucha. Oddělal ji vlasy z krku.
"Neměl jsi jít na misi?" hned litovala, že to řekla. Pein se ji podíval do očí.
"Jde vidět, že mě tu nechceš." otevřel dveře a odešel.
"Tak to není. Miluji tě, ale nejsem si jistá, jestli ty ke mně něco cítíš." řekla šeptem. Netušila, že ji Pein ještě poslouchá.
Trvalo několik dní, co Pein odešel. V úkrytu se vystřídali všichni členové. Naštěstí Itachi odešel a to co slíbil, že za ní přijde, zatím nesplnil. Shašira byla ráda, že je pryč aspoň si nemusela dělat starosti, jak ho od sebe držet co nejdál. Četla si knihu, kterou našla. Nebyla zajímavá, ale neměla, co dělat. Najednou se otevřely dveře. Vešla dovnitř Konan. "Pojď se mnou!"
"Proč?" otočila stránku.
"Potřebujeme zapečetit Bijuu." Shašira si tedy stoupla a šla za ní. Přišly do místnosti se sochou. Všichni už tam byli přítomni. Postavila se naproti Peina a začala hromadit čakru. Byla dobrá v lékařském jutsu a tak uměla velice jemně manipulovat s čakrou. Dívala se před sebe.
"Nepotřebujete vyléčit?" zeptala se Konan a Peina. Konan ji neodpověděla.
"Jsme v pořádku." odpověděl za oba Pein.
"Vážně?" podívala se na něj. "A co to tvoje zranění na zádech? To jsi předtím neměl."
"Ty jsi zraněný?" zeptala se ho Konan.
"Ty sis toho všimla?"
"Znáš mě přece. Už v šesti jsem byla schopná říct, jestli mi někdo něco tají."
"Jak jsi to zjistila?"
"Z tvého dechu. I když se snažíš uklidnit, tak ti to moc nejde." pořád se na něj dívala. "Jak to bude dlouho trvat?" zeptala se a podívala se na jinchuurikiho.
"Dva dny." Povzdychla si. Věděla, že ji celou dobu sledují. Nemohli uvěřit, že někdo jako ona mohla něco zjistit pouhým poslechem.
Konečně byli hotoví. Shašira zrychleně dýchala. Byla vyčerpaná. Odešla do pokoje a lehla si na postel. Někdo otevřel dveře a vešel dovnitř. "Myslela jsem si, že přijdeš." posadila se. "Posaď se a sundej si plášť a košili." nachystala mu židli. Sundal si košili a hodil ji na podlahu. Posadil se. "To ti udělal ten jinchuuriki?" Pein přikývl. Ruku mu dala těsně k zranění. Začala v ní koncentrovat čakru. ,Sakra!' Pein pevně chytil opěradlo židle. "Promiň, ale nemůžu ti od bolesti nijak pomoct. Nemám tolik čakry." volnou rukou ho chytila za rameno. Pein ji za tu ruku chytil. Po dlouhé době ho vyléčila. Po čele ji stékal pot. Posadila se a zhluboka dýchala. Lehla si a vyčerpáním usnula.
Do místnosti vešel Itachi. Potichu přistoupil k Shašiře. "Jednou se ji dotkneš a zemřeš!" řekl naštvaně Pein. Itachi se zarazil a otočil se k němu. Podíval se na něj pohrdavým pohledem. Shašira už byla vzhůru, ale nechtěla do toho zasahovat a tak dělala, že stále spí. Ucítila nárust Peinovi čakry. Itachimu se podlomili kolena. "Doufám, že jsi mi rozuměl dobře! Vypadni!" Itachi se postavil a odešel. Pein se posadil k ní na postel. "Netušil jsem, že když tě znovu uvidím, tak se do tebe…"
"Zamiluješ?" řekla Shašira a posadila se. Byli u sebe tak blízko, že cítila jeho dech na svém krku. "Jsem ráda, že jsi tady." objala ho. Pein ji objetí oplatil. Pak se k ní naklonil a začal ji líbat.
pekny