2 dielik ! myslim ze perfektny muhehehe Inak ta Blondyna to som jako ja . .. XD
Život si s každým z nás dělá co chce, a kdy chce.
Nikdy nevíš co se ti přihodí, a co ti dočista změní život.
Ale co když se ho pokusíš změnit..?
Zmítala jsem se stále v křečích. Bolest mi proudila celým tělem. Stále jsem ležela na chladné zemi mého nového pokoje. Pomalu ke mně přišli kroky. První byli Zetsuovi. Ty jsem znala ze všech nejlépe. Druhé Deidarovo. Jeho kroky zněly, jako by měl každou chvíli vzlétnout. Ukazovali jeho čistou a pro některé mylně slabou duši. Poslední byly temné, tajuplné. Už jen pohybem svého těla osoba naznačovala neochotu, rychlou smrt, bolest a smutek. Jednoznačně se jednalo o Itachiho. "Vypadá jako by umírala." "Tak jí zabijeme a bude klid!" "To si skus a pak tě zabiju já!" "To bys zabil i sebe..." slyšela jsem hádku Zetsuovích půlek. Deidara se ke mně sklonil a zvedl mě. Nevěděla jsem o co mu jde. Ani jsem se mu nemohla vzepřít. Celým tělem mi projela další bolest. Deidara mě uložil do postele. Pootevřela jsem oči. Itachiho ruka se ke mně zrovna blížila. podle jeho chování byste tipovali, že bude chladná i jeho kůže. Ovšem jeho konečky prstů mě zahřívali na tom místě, kde se mě dotkl. Obraz se mi nakonec rozmazal pod návalem bolesti a únavy.
V noci jsem slyšela, že se v místnosti střídají. Byli tichý, sem tam se mi pokusili i ulehčit. To bylo ovšem k ničemu. Zetsu se mi dokonce snažil dát aspirin. Ovšem účinnost byla nulová. Jak jinak... Deidara si zase tiše pobrukoval, sem tam se zeptal jak se mám, ale odpovědi se chudák nedočkal. Itachi... Jeho přítomnost jsem málo kdy postřehla. Byl tichý a když sedě, tak se ani nehnul. Je snad mrtvý? nebo snad upír? bádala jsem v mysli co vše se zvládne pomalu pět hodin v kuse nehýbat. Takhle to byli celé tři dny.
Teprve čtvrtý den jsem se začínala probírat. Vnímala jsem už i zvuky na chodbě. Hidan se zrovna něčemu chechtal. Nikdy bych neřekla, že mi jeho smích bude tolik chybět. Ale stále jsem nebyla schopná pořádnému pohybu. Hlídal mě Itachi. "Už se probíráš?" zeptal se. Snažila jsem se o odpověď, ale nešlo to. Po pěti minutách jsem to vzdala a zase se zaposlouchala do zvuků z chodby. Zaslechla jsem pro mě neznámé kroky. Byli dívčí. Ve snaze se zvědavě zvednout a prozkoumat neznámou osobu, mi sjela deka a mé uhlové vlasy mi zakryli obličej. ten pohyb mě zase vyčerpal. Snažila jsem se vnímat jen kroky. Nakonec byli takblízko. Jednoznačně patřili dívce. Mohlo jí být asi tak devatenáct, možná osmnáct. Osoba vešla do pokoje. Zastavila se u mé postele a přikryla mě: "Nejsi tu od toho, abys ses o ni postaral?" "A ty tu si jako moje poradkyně, či co? Probírá se. Čekal jsem jestli se pokusí přikrýt se sama." poznamenal Itachi, stále se nehýbajíc. "A co se jí stalo?" zeptala se dívenka. Zadívala jsem se na ní. Měla jakýsi lehký oblek a na posteli měla akatsuki plášť. Její blonďaté vlasy ji sahali pomalu po zadek. V očích měla rinnengan. Jako šéf... "Do toho ti nic není." zavrčel na ni Itachi. "Ale já to chci vědět. Jsme s ní v týmu a tak mam přece právo vědět co je s mým parťákem!" zaskuhrala. "Kasumi, buď od té dobroty a dej mi pokoj!" zavrčel podrážděně Itachi. "Tak mi to jen řekni." poprosila naposledy. Na jejím obličeji se rozlil široký úsměv. Zadívala jsem se na Itachiho, jak bude reagovat. Usmál se. Bylo to něco úžasného vidět toho chladnokrevného vraha usmát se. Kasumi... Co ta dívka všechno zvládne? Jakou roli sehraje v mém bídném životě? Bude mě nesnášet, či budeme kamarádky? V hlavě jsem měla spoustu otázek, ale ani na jednu odpověď. "Ona se nesmí lidem dívat do očí. Jen Zetsuovi. Nedávno se mi koukla do očí a od té doby tu leží a pomalu se ani nehýbá. Jediný důkaz, že žije, je ten její sípaví dech. Až se vzbudí bude umět nejspíš vše co já." zamračil se Itachi nad vlastními slovy, "Teď se ale už probouzí." dodal nakonec. Dívka vyskočila a elegantně vykročila k mé posteli. Vlála z ní milost, přátelskost, laskavost a trochu i zvědavost. "Ahoj! Já jsem tvá nová partnerka. jmenuji se Kasumi Kioki." usmívala se na mne. Najednou ode mě polekaně poodstoupila. Nechápala jsem co se děje. "Itachi! ona je taky Uchiha?!" vyjekla najednou. Uchiha? Já přece nejsem Uchiha! netušila jsem podle čeho to soudí. "Není." odbil jí Itachi a přišel ke mně. " Lajlo... vypadá to, že budeme spolu trénovat... Okopírovala sis i můj Sharingan..." poznamenal Itachi.
Mezitím někde v lese běžela jiná dívka. Byla mi strašně podobná. Stejně černé vlasy i oči. Jen se ode mě lišila chováním a měla trochu jinačí obličej. Kdo je ta dívka?
*
Lajla se probrala a musí trénovat s Itachim. Poznává taky novou dívku Kasumi. Vše se zdá že je v pořádku, ale to je omyl. Lajla začíná být zmatená. Zamilovala se. to se jí stalo poprví, ale jako by toho nebylo málo, zamilovala se hned třikrát do Itachiho, Peina a Deidari. Ovšem jen jeden je ten praví, ale jaký? a co ta tajemná dívka v lese? To se dozvíte až příště!








Paaani tak toto je husteee